Stávka

Jako asi většina z vás, i já jsem už před svým odjezdem do Francie věděl, že stávka je, vedle vína a sýrů, něčím velmi typickým pro tuto zemi. Jako většina z vás jsem ale až doposud nevěděl, jak taková stávka vypadá a probíhá a jak hodně může zasahovat do vašeho každodenního života. A jako většina z vás nikdy plně nepochopím, proč to ti Francouzi vlastně dělají (ač už se mi to řada z nich snažila vysvětlit)

La grève – skoro magické slůvko pro Francouze, naučil jsem se ho velmi záhy. Když jsme měli první lekci francouzštiny pro cizince, měli jsme každý říct, jaké klišé se o Francouzích říkají v naší zemi. Připravil jsem si větu, že Francouzi často manifestují. Naše vyučující mě hned opravila. „My často děláme la grève (stávku), zvláště my učitelé, ale na manifestace nechodíme a užíváme volna“, vysvětlila mi. Ale co to vlastně stávka či manifestace znamená, jsem se měl dozvědět až v dalších týdnech a měsících.

Jakou vzájemnou souvislost mohou mít tyto události? Nemožnost najíst se v menze, nemožnost uložit batoh štace v úschovně na pařížském nádraží Montparnasse (málem nás to stálo výstup na eifelovku, ale my to nevzdali a po 2 hodinách se toho batohu přeci jen zbavili:), nekonání jazykového kurzu, zavřená knihovna, zrušené přednášky, zavřené metro, nedoručená pošta, neuklizená kolej, studenti nechodící už dva měsíce do školy, zavřená hala na horolezectví…Ano, grève je správně! Fakulty medicíny se sice stávka skoro nedotkla, ale některé fakulty už jsou opravdu dva měsíce mimo provoz kvůli stávce učitelů a studentům hrozí, že ztratí celý letní semestr. Stávkuji, stávkuješ, stávkujeme! Proti všemu a proti všem. V poslední době ale hlavně proti prezidentu Nicolasi Sarkozymu, který se stal v době prohlubující se krize vděčným terčem kritiky Francouzů.

Jak už jsem psal, stávka a manifestace není jedno a to samé, ale úzce to spolu souvisí. Ve čtvrtek 19. 3. proběhla už druhá celonárodní stávka v roce 2009. Odpoledne se ve francouzských městech sešlo přes milion lidí k tomu, aby nahlas vyjádřili svůj názor při manifestaci. Její poselství bylo dosti mlhavé s nejasnými požadavky, ale stručně by se dalo vystihnout asi jako: „Je krize – nelíbí se nám to, vláda se snaží s ní něco dělat- nelíbí se nám to, kupní síla klesá- nelíbí se nám to!“ Vedle tohoto proudu se však k manifestaci připojila i řada dalších skupin s ekologickými, ekonomickými, anarchistickými či komunistickými požadavky, hesly a prohlášeními. A v neposlední řadě jsem tu byl také já, zahraniční student s foťákem (http://www.facebook.com/album.php?aid=15856&id=1524674295) a požadavkem zažít kvalitní první manifestaci v životě.

Myslíval jsem si, že na demonstracích jsou lidé naštvaní, zamračení a vykřikují hesla. Na těch francouzských je to ale jinak. Dav prochází městem, lidé jsou usměvaví a spokojení, smějí se a povídají si. K tomu všemu hraje hudba a sem tam máte příležitost zahlédnout lidi v nejrůznějších převlecích. Víc než demonstraci to připomíná festival. Když si k tomu připočtete nádherné slunečné počasí s teplotou okolo 25 stupňů (to není špatné na poslední zimní den, co?), možná se i vám trošku vyjasní důvod, proč francouzi toto čtvrteční odpoledne nestrávili někde v kanceláři, ale příjemnou procházkou po městě.

Mimochodem, důvodem dvouměsíčního výpadku blogu byla stávka autora:-)