Pohled zvenku

Na tenhle článek už se chystám dlouho. A možná právě teď, po osmi měsících v cizině, na něj konečně nazrál čas. Možná to bude můj nejkontroverznější článek tady.

Začnu jedním rozhovorem s primářem interny v Toulouse-profesorem Arletem. Při představování kazuistiky pacientky mě hned po dvou větách (jak oni to dělají, že vždycky okamžitě poznají, že jsem cizinec?:) přerušil s otázkou: ,,Odkaď jsi?“ Odpovídám:,,Česko“. On na to:,,Á Československo, jsi z Budapešti?“ Říkám: ,,Ne, jsem z Prahy.“On se snaží zachránit situaci:,,No jo, Praha, jasně.“ Říkám si, že je třeba poučovat, i když už se to někdy člověku zdá marné, a tak podotýkám:,,A už nejsme Československo, rozdělili jsme se. Je to už 15 let.“ Zmínka o úctyhodném časovém období vyvolala úsměv na tváři přítomných studentů (i když nemám iluze, že by na tom byli se znalostmi líp). ,,A jak se teď vlastně ten váš stát jmenuje?“, pokračoval profesor. „Česká republika“, odpovídám já. A tím naše rozprava skončila.

Jiný příklad-tentokrát poněkud mladší kategorie Francouzů. Pro zajímavost jsem se svých spolužáků, když přišla řeč na Česko zeptal, jaké máme sousedy, jestli vůbec mají pojem, kde ta má zemička leží. Odpověď mě překvapila: ,,Rusko, Ukrajina, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Bělorusko…“, takhle vyjmenovali asi 15 států, než to někoho napadlo: ,,Německo!“ Potom už se jakž takž chytli…

Takových situací tady bylo za celou tu dobu mnohem víc a tak mi na mysli vyvstala otázka: Z čeho pramení taková nevědomost cizinců o naší vlasti? Je zatím opravdu jen jejich ignorace a nezájem, nebo i něco jiného? A tak jsem se rozhodl trošku tady zrekapitulovat signály(.cz), které o nás za těch osm měsíců vyšly do světa.

Zprávám z politiky dominovaly dvě věci: prezident Klaus a předsednictví EU. Dřív jsem si myslel, že Klause v Evropě nikdo nezná. Je to ale bohužel jinak. Nikdo nezná jeho jméno, ale když řeknete, že jste z Česka, mnoha lidem naskočí: ,,Aha, vy tam máte toho bláznivého prezidenta, že?“(doslovná citace) Jeho názory na ekologii či Evropskou unii už mu opravdu nějakou tu slávu v Evropě vydobyly a s ním bohužel trošku i celé zemi. Je otázka, jestli právě o takovou slávu stojíme. Myslím, že náš prezident ano.

Předsednictví Evropy, věc, na kterou se naše vláda a celá administrativa dlouho chystala, a která měla dobře reprezentovat naši zemi v zahraničí. Místo toho skončila fiaskem. Ze začátku to vypadalo dobře. Když Mirek Topolánek řešil plynovou krizi na východě, bylo jeho jméno všude- v rádiu i v novinách, na internetu. Ale tím to pozitivní končí. Když se potom evropská delegace snažila řešit krizi v Gaze, francouzská média přirozeně mnohem víc informovala o paralelní snaze francouzského prezidenta, novodobého Bonaparta Sarkozyho. Pak média také hodně upoutala kritika Obamovy ekonomické politiky českým premiérem. Výroky opravdu spíše k pousmání. A v dubnu přichází zpráva o tom, že česká vláda končí, titulky o tom, že Češi nechávají EU na holičkách a podobně. Musím uznat, že tahle zpráva i mě nadzvedla ze židle. A nezbývá než se s francouzskými médii ptát, jak mohou být někteří poslanci tak nezodpovědní, že sestřelí vlastní vládu v době předsednictví EU. Skvělý signál o naší politické stabilitě a politické kultuře.

Dobře, od našich politiků se člověk slušné reprezentace nedočká, co tedy aspoň ve sportu? Český fotbal má v Evropě velmi slušné jméno, ale bohužel už spíš jen ze setrvačnosti. Za těch pár měsíců naši hráči předvedli prohru proti Polsku a Slovensku a nakonec ještě prostitutkový skandál končící vyhazovem několika hráčů z reprezentace. Hoši, děkujem!

Co tedy hokej, to vždycky bývalo naše rodinné stříbro? Docela mě zarazilo, že mimo hokejové národy typu Finsko, Švédsko nebo Rusko ho v Evropě nikdo v podstatě nesleduje a ani neví, že se koná nějaké mistrovství světa. Ve francouzských novinách se o výsledcích jejich týmu objevilo dohromady asi 20 slov a tak ani náš český neúspěch tu v podstatě nikdo nevnímal. Tady holt jede fotbal a rugby. Jediný výraznější úspěch, který zabral v novinách docela dost místa byla výhra Štěpánka s Berdychem v Davis cupu nad poměrně ambiciózním týmem Francie. Tak aspoň něco…

No a ať vzpomínám jak vzpomínám, tak tohle je v podstatě všechno, co se o nás svět za tu dobu dozvěděl, tedy aspoň z běžných médií typu rádia nebo novin. Sami posuďte, jaký obrázek o sobě posíláme do světa a jestli jste s tím spokojení. Můžeme se divit, že o nás svět moc neví? Anebo máme snad být rádi, že toho moc nevědí, protože jinak by to byla jedna velká ostuda?

Kam kráčíš Česko?